Vzdělávání, věda a výzkum

Regionální stálá konference

Ústeckého kraje

Odborné metodické skupiny

 

Kontakty na krajské metodiky IKAP A

PoziceTitul, jméno a příjmeníTelefonEmail
Metodici Krajského odborného panelu gramotností
metodik na matematickou gramotnostMgr. Jiří Henzl777 204 510henzl.jiri@seznam.cz
metodik na digitální gramotnostRNDr. Pavel Pešat, Ph.D.774 304 446pavel.pesat@gmail.com
metodik na čtenářskou gramotnostPhDr. Václav Jindráček, Ph.D.774 534 446jindracek@centrum.cz
Metodici Krajské předmětové a metodické skupiny
metodik na chemiiRNDr. Milan Šmídl, Ph.D.723 700 332smidl@humanitas.cz
metodik na fyzikuRNDr. Jiří Králík, Ph.D.774 446 029jirkakra@gmail.com
metodik na přírodopis a biologiiMgr. Monika Krausová KRAUSOVA@gymtce.cz
Spolupráce SŠ (ZŠ) a firem
metodik spolupráceIng. et Ing. Jana Šubrtová604 721 950jasubrtova@gmail.com
Inkluze

metodik na inkluzi

Mgr. Vladimír Slavík475 657 282slavik.v@kr-ustecky.cz



Odborná metodická skupina pro čtenářskou gramotnost

Václav Jindráček – krajský metodik, vysokoškolský učitel (Pedagogická fakulta UJEP, katedra bohemistiky

„Opakovaně se zdůrazňuje nezbytnost čtenářské gramotnosti pro celoživotní učení, pro úspěšné uplatnění v profesním životě i ve společnosti,“ říká Václav Jindráček, krajský metodik a odborný asistent Katedry bohemistiky Pedagogické fakulty UJEP. Pro rozvoj čtenářské gramotnosti je podstatné, aby se studenti naučili zohledňovat záměr vlastního čtení, vyrovnávat se s nesrovnalostmi a překážkami, s nimiž se v textech setkávají. Důležité je umět odhadnout, jak textu budou rozumět různí čtenáři. Takový přístup ke čtenářské gramotnosti vyžaduje, aby si člověk osvojil znalosti a dovednosti a zvnitřnil si hodnoty potřebné pro vnímání a užívání textů všech druhů a stylů – textů připravených i spontánních, oficiálních i soukromých, institucionálních i neformálních. „Ve škole je nesmírně obtížné vyhovět všem těmto požadavkům. Od současných čtenářů se navíc očekává, že se budou orientovat nejen v textech, které se vyznačují rysy tradičních žánrů, ale i v psaných sděleních, do nichž v posledních dvou desetiletích proniká běžně mluvený jazyk,“ zdůrazňuje Václav Jindráček. A jak se s těmito nároky vyrovnat ve škole? Podle Jindráčka by učitelé měli dbát na promyšlený výběr autentických textů všech stylů a uplatňování metod napomáhajících orientaci čtenářů v jazykové a tematické výstavbě textu. „Domnívám se však, že metodické materiály, které by mohly učitelům v této činnosti pomoci, je nutné neustále zpřehledňovat a kriticky hodnotit. Svědčí o tom i metody a činnosti ověřené v zahraničí, například asociací ILA: International Literacy Association,“ poukazuje krajský metodik. Právě zde vidí příležitost pro výměnu zkušeností s lidmi, kteří se věnují rozvoji čtenářství ve školách i mimo ně, s učiteli a s knihovníky, s vysokoškolskými odborníky i se zástupci České školní inspekce a Národního ústavu pro vzdělávání.

 

Odborná metodická skupina pro matematickou gramotnost 

Jiří Henzl – krajský metodik, učitel matematiky a zeměpisu na Podkrušnohorském gymnáziu Most, externí učitel didaktiky matematiky na PF UJEP, ředitel Pedagogického centra Ústí n. L., o.p.s.

„Důležité je obousměrné propojení matematiky s realitou. Na jedné straně je to matematizace reálné situace, na druhé straně pak to, kde můžu vyřešený matematický problém v realitě využít,“ vysvětluje krajský metodik Jiří Henzl, který je učitelem matematiky a zeměpisu na Podkrušnohorském gymnáziu Most a externím učitelem didaktiky matematiky na Pedagogické fakultě UJEP. Především je podle něj nutné změnit pohled na matematiku jako na nepotřebného školního strašáka. „Toho nejúčinněji zaženeme, když necháme žáky zažít úspěch z poznání a pochopení, když je přesvědčíme, že matematické principy fungují, že jsou pochopitelné a uplatnitelné obecně i v konkrétních případech,“ popisuje Henzl s tím, že většina učitelů matematiky se o to snaží. Chybí ale odborné zázemí a sounáležitost. „Mojí snahou jako metodika rozvoje matematické gramotnosti bude tuto filosofii vyvážet do škol, od mateřinek až po gymply. Nabízet možnosti, metody, pomůcky, programy, především však dávat dohromady komunitu stejně smýšlejících učitelů,“ říká Henzl.


Odborná metodická skupina pro digitální gramotnost

Pavel PEŠAT - krajský metodik, člen expertního týmu pro oborovou didaktiku informatiky a ICT při Národním ústavu pro vzdělávání, člen programového výboru Mezinárodní konference o vyučování informatiky DIDINFO, člen redakce odborného časopisu Speciální pedagogika.

„Je důležité, aby se lidé naučili používat digitální technologie takovým způsobem a na takové úrovni, aby je mohli využívat v každodenním životě jako běžný nástroj pro práci i zábavu,“ uvádí Pavel Pešat, krajský metodik, člen expertního týmu pro oborovou didaktiku informatiky a ICT při Národním ústavu pro vzdělávání a člen programového výboru Mezinárodní konference o vyučování informatiky DIDINFO. Podle Pavla Pešata je rozumné používat digitální technologie pragmaticky tak, aby přinášely maximální efekt a úsporu času i práce. Digitálně gramotní by měli být i samotní učitelé, kteří by se měli naučit smysluplně používat digitální technologie pro výuku svých předmětů. „Obecně se však žáci a učitelé nemohou omezit jen na používání digitálních technologií, musíme také hledat talenty, které budou nové technologie vymýšlet a navrhovat,“ upozorňuje Pešat. Učitele informatiky je třeba podpořit tak, aby uměli rozvíjet tzv. informatické myšlení žáků, aby žáci porozuměli principům informatiky a kybernetiky a mohli je dále tvůrčím způsobem rozvíjet. Velmi atraktivní a pro žáky motivující oblastí moderních technologií je robotika. „V té se ruku v ruce rozvíjejí informatické znalosti a technologické, respektive polytechnické dovednosti. Při stavbě robotů se je žáci učí ovládat a programovat. Bez programování si vývoj moderních technologií nelze představit,“ podotýká odborník s tím, že v rukou šikovných a zručných absolventů informatických oborů je kus naší budoucnosti. Bez podpory učitelů a veřejnosti se ale neobejdeme. „Mladou generaci musíme zaujmout a přesvědčit, že digitální technologie jsou oblastí, která vytváří široký prostor pro úspěšnou seberealizaci. A samozřejmě musíme mladým předat naše znalosti a zkušenosti a pomáhat jim hledat jejich vlastní, nové cesty,“ uzavírá Pešat.

Odborná metodická skupina pro přírodopis a biologii

Monika Krausová - krajský metodik pro přírodopis a biologii, učitelka matematiky a biologie na Gymnáziu Teplice, předseda předmětové komise biologie, organizátor a člen komise krajského kola biologické olympiády.

Podle Moniky Krausové, krajské metodičky pro přírodopis a biologii, může za neoblíbenost přírodních věd systém výuky. „Obsahují hodně teorie a velké množství pojmů k zapamatování. Na vině je ale také nedostatečné vybavení škol, nízká dotace hodin bez možnosti praktických cvičení, neaprobovaní učitelé především na základních školách, kde jsou pedagogové přírodních věd nedostatkovým zbožím,“ vyjmenovává Krausová, která učí matematiku a biologii na Gymnáziu Teplice. Historie systematického přírodovědného vzdělávání trvá více než 250 let a jejím smyslem bylo vytvořit kompetence potřebné pro praktický život jedince. V současné době se názory na směr a význam přírodovědného vzdělávání trochu tříští, ale stěžejní témata jsou jasná. „Žáci, studenti, učitelé a vědci budou muset v budoucnu řešit globální ekologické problémy a vztah mezi vědou a technikou a lidskou společností,“ říká Krausová. Zatraktivnění obsahu přírodních věd a zvýšení zájmu o studium těchto oborů musí začít vzděláváním budoucích učitelů. „Učitelé musí být ochotni dále se vzdělávat a zaměstnavatel by je měl podporovat. Je velká škoda, že nebylo schváleno půlroční studijní volno, které by omezilo syndrom vyhoření a umožnilo širší vzdělávání v různých oborech,“ podotýká odbornice. Dalším krokem je ochota ke změnám, současní pedagogové by si měli osvojit novou metodiku. Aktivní učitelé budou moci využívat nabídky obnovených krajských metodických kabinetů, kde vznikají motivační programy pro žáky i učitele mateřských, základních a středních škol. „Nabídneme a předvedeme začlenění různých metod – experimentální, badatelsky orientované vyučování, čtenářská gramotnost, zážitková pedagogika a dalších do jednotlivých přírodovědných témat,“ popisuje Krausová. Školy si budou moci zapůjčit atraktivní pomůcky, jako je fluorescenční mikroskop, funkční modely smyslových orgánů či trenažery pro nácvik první pomoci. „Budeme také cílit na vědce, odborníky z praxe a odborná pracoviště, kde by žáci mohli získat konkrétní představy o možnosti uplatnění v oborech týkajících se přírodních věd,“ dodává učitelka. Za neoblíbenost biologie, chemie a fyziky může hodně teorie a nedostatek učitelů. Do výuky by měly proniknout atraktivnější metody.

 

Odborná metodická skupina pro fyziku

Jiří KRÁLÍK - krajský metodik, člen krajské komise fyzikální olympiády, pravidelný přednášející pro účastníky Letní školy učitelů matematiky a fyziky, učitel fyziky a matematiky na Gymnáziu Jateční v Ústí nad Labem

„Rozsah látky je předimenzovaný. Je vyučováno příliš mnoho oblastí při příliš skoupé hodinové dotaci, a to nutí učitele vyučovat převážně povrchně. Než si žáci stačí učivo alespoň trochu zvnitřnit, aby ho byli schopni samostatně aplikovat, přesedláváme na další, zpravidla do značné míry nezávislé téma,“ popisuje Jiří Králík. Školáci se tak většinu látky učí nazpaměť. Za tento problém si však podle Králíka může učitelská fyzikální komunita do značné míry sama. „Vždy, když se ozvou hlasy po redukci učiva, vzedme se vlna nevole s tím, že přece není možné, aby student střední školy neslyšel o povrchovém napětí kapalin, zobrazovací rovnici dutého zrcadla, výkonu v obvodu střídavého proudu s cívkou a tak podobně,“ připomíná učitel. Fyzice by podle jeho názoru slušelo méně témat. Ta ale musí být provázaná a učitelé by je měli vysvětlit do hloubky. „Jsem pro to, abychom buď dané téma vytěžili řádně tak, jak jen to úroveň žáků dovolí, anebo téma neučili vůbec,“ říká Králík s tím, že toto platí především pro střední školství a v omezené míře i pro druhý stupeň základních škol. „Zájem o fyziku je však třeba rozvíjet a podchycovat už od útlého věku,“ doplňuje odborník. Fyzika tvoří základ našeho současného vědeckého poznání přírody jak na té nejhlubší úrovni, tak i na úrovních daleko přesahujících běžná lidská měřítka. Jako společný jmenovatel všech přírodních věd je jedním z hlavních pilířů celosvětového i našeho národního hospodářství. Výuka fyziky se nemá omezovat pouze na sdělování faktických poznatků, ke kterým dospěly předchozí generace, ale má učit, jakým způsobem je vhodné (a výhodné) spojovat paměť, logiku a zkušenosti.                                                                                                                                                                                                                                  

Odborná metodická skupina pro chemii

Milan Šmídl - krajský metodik chemie, učitel chemie na střední škole Schola Humanitas v Litvínově, odborný asistent katedry chemie Přírodovědecké fakulty UJEP v Ústí nad Labem.

V řadě škol se chemie stále učí překonanými metodami, chybí odpovídající vybavení a kvůli legislativním omezením mají žáci stále menší možnost podílet se na experimentech. Její výuka potřebuje zásadní změnu. „Je třeba zachovat, co funguje a řadí naše žáky na světové úrovni mezi úspěšné, změnit, co žáky odrazuje. Je třeba jim ukázat, že výuka chemie může být zábavná, hravá a současně přínosná,“ myslí si Milan Šmídl, krajský metodik a učitel chemie na střední škole Schola Humanitas v Litvínově. Učitelé by podle Šmídla měli žákům ukázat, že chemie není jen přehršel chemických vzorců, názvosloví, výpočtů a chemických rovnic psaných cizím jazykem. „Mladí se díky ní mohou naopak dozvědět, z čeho mají postavený dům, co ráno snídají, čím si myjí vlasy, na co jezdí auta, co obsahuje jejich mobilní telefon, jak se zbaví plísně ve sklepě či vodního kamene v konvici. Naučí se kriticky posuzovat informace, které se k nim dostávají z médií a okolí,“ vyjmenovává Šmídl. Aby učitelé dokázali přesvědčit studenty, že chemie není nuda, zaměří se projekt Ústeckého kraje především na práci s pedagogy. Naučí je nové experimenty, předá jim nové fungující metody výuky a nápady z praxe. Změní nebo podpoří jejich myšlení v přístupu k výuce chemie tak, že chemie bude pro žáky zábavnou vědou, k níž získají pozitivní vztah. „Jen tak mohou školy získat dostatek kvalitních studentů a budoucích učitelů a náš průmysl potřebné odborníky,“ říká Šmídl a upozorňuje, že firmy zabývající se chemií si aktuálně vysoce cení člověka, který je v daném oboru odborníkem. 

Odborná metodická skupina pro společné vzdělávání

Mgr. Vladimír Slavík - krajský metodik inkluze, bývalý ředitel speciální školy, samostatný referent na odboru školství mládeže a tělovýchovy Krajského úřadu Ústeckého kraje

Novela školského zákona zaměřená na podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vstoupila v platnost v září 2016. Týká se dětí, které jsou zdravotně postižené, znevýhodněné (např. s vadami řeči, poruchami chování apod.), pochází ze sociálně problémového prostředí, ale i dětí s mimořádným nadáním. „Tito žáci nutně potřebují profesionální podporu, aby se mohli co nejefektivněji rozvíjet a dosahovali tak co nejlepších výsledků ve vzdělávání. S komunikací a učením má totiž v Ústeckém kraji v posledních letech problémy stále více dětí,“ podotýká Vladimír Slavík, krajský metodik inkluze a bývalý ředitel speciální školy. Ústecký kraj chce pomoci hned v několika oblastech. Jednou z nich je podpora vzdělávání pedagogických pracovníků mateřských, základních i středních škol. To by mělo probíhat například formou seminářů se zaměřením na metodické vedení a rozvoj znalostí v oblastech vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. „Zacílíme především na další vzdělávání asistentů pedagoga a jejich spolupráci s učiteli, neboť ta je základem úspěchu,“ vysvětluje Slavík. Nebude chybět ani spolupráce se školskými poradenskými pracovišti – speciálně pedagogickými centry a pedagogicko-psychologickou poradnou. Důležité budou i zkušenosti speciálního školství, kde se žáci se speciálními vzdělávacími potřebami úspěšně vzdělávají. Další oblastí je práce na inkluzivní koncepci kraje. „Ta by měla probíhat podporou škol, prezentací příkladů dobré praxe, publikováním instruktážních materiálů, sdílením učebnic a pomůcek pro zdravotně postižené žáky a dalšími aktivitami,“ říká krajský metodik inkluze. Projekt se zaměří i na osvětu společného vzdělávání. „Zpřístupníme informace o podpůrných službách a budeme pořádat veletrhy s tematikou společného vzdělávání, kde budou prezentovány učebnice a kompenzační pomůcky. První veletrh proběhl už začátkem listopadu,“ dodává Vladimír Slavík. Smyslem společného vzdělávání je více podpořit osobnostní rozvoj žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a lépe je připravit pro další život. 

 

Odborná metodická skupina pro spolupráci škol a firem

Ing. et. Ing. Jana Šubrtová - krajský metodik spolupráce, člen Hospodářské komory ČR

„Je důležité, aby znalosti, dovednosti a kompetence absolventů respektovaly reálné potřeby trhu práce, aby byli seznámeni s reálným prostředím firem, aby měli nejen teoretické, ale i praktické znalosti,“ říká Jana Šubrtová. Spolupráce mezi školami a firmami v kraji už celkem dobře funguje. „Průzkum z roku 2015 ukázal, že se středními školami v té době spolupracovalo více než 2 500 firem. To je velké číslo,“ myslí si Jana Šubrtová. I přesto je však podle něj důležité spolupráci rozšiřovat, prohlubovat a hledat formy, které budou pro obě strany prospěšné. Kraj, hospodářské komory i úřady práce se snaží stále více mluvit se zástupci firem a konkrétně zjišťovat jejich požadavky na pracovníky. „Díky tomu víme, kde firmy vidí limity a omezení, a hledáme cesty k jejich odstranění. Omezení spočívají například v neúměrné administrativní zátěži firem i škol,“ popisuje krajský metodik. Firmy také často nemají aktuální informace o tom, jaké formy spolupráce jsou možné, nevyužívají daňových úlev nebo neví o možnosti zřízení pozice instruktora odborného výcviku ve firmě. Pro firmy, které mají o spolupráci se školami zájem a zatím ji nerealizovaly, nabízí Ústecký kraj informační servis a zprostředkování kontaktu s vhodnými školami. 

Odborné metodické skupiny

© 2018 Insion

 

                               Inovační centrum ÚK, icuk.cz      SMO-Svaz měst a obcí